sobota 15. července 2017

Opičky Jitky Forejtové


Drobné dekorativní figurky opiček navrhovala Jitka Forejtová kolem roku 1965. Prostřednictvím pražského obchodu Nanoantik se mi před časem podařilo získat několik jejích autorských návrhů v patinované sádře a keramice, které byly předlohami pro sériovou výrobu v duchcovské porcelánce. Figurky jsou skutečně komorních rozměrů, největší z nich má na výšku pouhých deset centimetrů.

Máme tedy výjimečnou příležitost porovnat autorské návrhy s výslednými realizacemi v porcelánu. Jako první se představuje pavián pláštíkový. Originál, signovaný JF 65, je z patinované keramické červenice a jeho povrch je pokryt jemnými vrypy pro naznačení srsti a tělesných detailů. Porcelánová reprodukce je o něco menší a má hladký povrch, detaily končetin a obličeje jsou zvýrazněny sytějším barevným odstínem. Je signována razítkem Royal Dux.


Další figurka je z patinované sádry. Je silně stylizovaná, dynamická křivka je tu důležitější než věrné zpodobnění zvířete. Je signována čísly 875 (číslo modelu) a 1/66, což může označovat první kus z většího počtu, nebo spíše dataci návrhu do roku 1966. Zajímavá je tužkou vyznačená linie dělící figurku na dvě poloviny. Buď jí chtěla autorka zdůraznit křivku, nebo naznačila technický spoj dvou samostatně odlévaných částí.


Tvarově nejbližší předchozí figurce je porcelánový kočkodan značený číslem modelu 848. Je však signovaný také tajemnými písmeny začínajícími na KÖNI..., s čímž si vůbec nevím rady. Pokud by byla návrhářkou také Forejtová, o čemž jsem přesvědčen, pak by se snad mohlo jednat o signaturu modeléra, ale kdoví.


Poslední dvojicí je párek gibonů. Menší sádrový nese známky pečlivého ručního dopracování a má závěrečnou jemnou matnou patinu odstínu slonové kosti. Jeho porcelánový ekvivalent je o něco větší, signovaný razítkem Royal Dux a modelovým číslem 878. Bylo nutné jej slepovat ze čtyř samostatně odlévaných částí, což je viditelné pouhým okem v podobě horizontálních spojů. 


pátek 16. června 2017

Výstava v Madridu


Od té doby, co byla ve Vratislavi poprvé otevřena srovnávací výstava československého a polského designu 50. a 60. let, uplynuly už čtyři roky. Mezitím se proměnil organizační tým i část kurátorů, začali jsme spolupracovat s novými sběrateli, vystavovali jsme již třikrát v Polsku (mj. v Kielcích a v Gdyni), porcelán jsme představili na Designbloku 2014, zatím největší srovnávací přehlídku jsme uspořádali na konci roku 2015 v Muzeu umění v Olomouci pod názvem Dohnat a předehnat. Na ní už jsme vystavili více než 500 exponátů.

Komornější varianta výstavy byla na jaře tohoto roku představena také v Madridu. Hostil ji Evropský institut designu IED Madrid, což je vlastně škola designu a průmyslového návrhářství. Její studenti dostali na starosti návrh celé expozice, propagačních materiálů, brožur a plakátů. Myslím, že si s úkolem poradili výtečně. Podívejte se třeba na reklamní spot.

Přestože i zde platil srovnávací princip, ukázali jsme opět trochu jiné exponáty, posílili jsme například lisované sklo, u nábytku jsme se více zaměřili na překližku. Bylo také třeba trochu podrobněji vylíčit společensko-historický kontext. Výstava nakonec dostala název Bruselas en Praga - Picasso en Varsovia ("Brusel v Praze, Picasso ve Varšavě") a na její produkci mají velikou zásluhu České centrum a Polský institut v Madridu. Podpořilo nás však také slovenské a maďarské velvyslanectví - na výstavě byl k vidění i soubor dobových maďarských plakátů.

A ohlas? Prý skvělá návštěvnost, jen na vernisáž přišlo přes dvě stě lidí. Celostránkový článek s fotografiemi publikoval list El País, což mi teda vyrazilo dech. Ohlas byl i na španělských webech a blozích o designu.

A co dál? Příští čtvrtek je vernisáž ve Varšavě. Nový tým, nová koncepce výstavy, jež má tentokrát v opravdu komorním prostoru představit pouze Československo 60. let, jeho design, ale také kulturu a každodenní život. Vzhledem k nedostatku místa budeme hodně pracovat s reprodukcemi, velkých objektů bude minimum. Pokud budete mít cestu, zajděte se podívat, výstava bude v Domě setkání s historií na hlavním bulváru Varšavy. A k vidění budou třeba papírové šaty z Vigony Svitavy a první vydání Žertu Milana Kundery.


neděle 21. května 2017

RETRO METRO


Tvrdí se, že pražské metro patří k nejkrásnějším na světě. Souhlasím. Jestli se vám ale přece jen už trochu okoukalo, zkuste metro budapešťské. Není sice plné výtvarného umění, ani nemá mistrovský orientační systém s vlastním písmem Metron.

Zato láká autenticky zachovalým retro prostředím s dobovým mobiliářem, atraktivní barevností a původními vozy sovětské výroby, které v Praze už dávno nejezdí.

Zvu vás tedy na projížďku třetí linkou budapešťského metra, jejíž první část se otevřela v roce 1976 a jako celek byla dokončena v roce 1990. Více informací si přečtěte třeba na wikipedii.

PS: Celá linka M3 je dnes ve velmi špatném technickém stavu. Kvůli bezpečnosti na ní musela být omezena maximální rychlost vlaků. Do metra zatéká, objevily se praskliny a rozsáhlá koroze. Ve starých soupravách to hrká a skřípe a cesta to není zrovna příjemná. Chystá se generální rekonstrukce.