sobota 21. října 2017

Skleněné objekty Věry Liškové


Po delším čase jsem měl zase možnost procházet si v knihovně další ročníky časopisu Czechoslovak Glass Review, který je bezednou studnicí informací o československém skle, keramice a porcelánu. A opět jsem narazil na několik článků o méně známé sklářské výtvarnici Věře Liškové, která však dle mého názoru patří mezi špičku tvůrců českého skla 20. století.

V nedávné době (léto 2016) bylo možné několik jejích prací shlédnout v Muzeu Kampa na výstavě 7+1 mistrů českého skla, pár kousků najdete i ve stálé expozici skla na Pardubickém zámku (doporučuji), jinak je však setkání s dílem Věry Liškové nesmírně vzácné. Také proto jsem vybral - omluvte zhoršenou kvalitu reprodukcí - fotografie, které se postupně objevovaly v ročnících výše uvedeného časopisu mezi léty 1967-1972. 

Věra Lišková (1924-1985) vystudovala v prvních poválečných letech VŠUP pod vedením profesorů Josefa Kaplického a Karla Štipla. Již v průběhu studia začala spolupracovat se sklářským průmyslem, začínala ve sklárně Lobmeyr v Kamenickém Šenově. Zejména v 50. letech vytvořila řadu návrhů užitkového stolního a varného skla, ale pro karlovarský Moser ve stejné době navrhovala i luxusnější sklo ryté a broušené, které se zde vyrábělo ještě řadu let.

Od začátku 60. let se zaměřila téměř výhradně na vlastní ateliérovou tvorbu. Její doménou se stalo čiré sklo ručně tvarované nad kyslíkovým plamenem (na první fotografii výtvarnice drží v ruce hořák, který k tomu účelu používala). Při spolupráci se sklárnou Simax objevila také výtvarný potenciál technického (varného, chemického, laboratorního) skla a využívala pro své objekty i prefabrikátů, různých trubic, baněk, kádinek a zkumavek, známých spíše z chemických laboratoří.

Ačkoli řadím fotografie skleněných objektů zcela náhodně, je i z této "ochutnávky" patrné, že lze dílo Věry Liškové rozčlenit do několika celků situovaných na hranici mezi užitým a volným uměním: v jejím díle najdeme klasické stolní a nápojové sklo prostých až minimalistických tvarů, závěsné dekorace, jež by se parádně hodily na vánoční stromeček, drobná humorná a poetická zvířátka, ale také křehké vázy na aranžování květin ve stylu japonské ikebany.

Vrcholem její tvorby je - dle mého názoru - soubor rozměrných abstraktních strukturálních objektů, které ani po desítkách let neztrácejí nic ze své svěžesti a mistrnosti.


neděle 15. října 2017

Slepice na neděli


Porcelánová plastika Slípka patří k sérii čtyř zvířecích figurek, které navrhl Jaroslav Ježek v experimentálním závodě v Lesově v roce 1962. Oproti předchozím figurkám z bílého porcelánu, které se staly dobře známými ikonami bruselského stylu, série čtyř zvířat na kónických podstavcích už přinesla Ježkův odklon od dynamických přírodě věrných křivek směrem k odvážnější stylizaci a experimentu. První z této řady je právě Slípka, následovaná Kohoutkem, Holoubkem a Jelínkem.

Hned v následujícím roce časopis Czechoslovak Glass Review (9-10/1963) sérii propagoval na zahraničních trzích s komentářem, že "profesor Ježek u každého svého nového návrhu překvapuje novou koncepcí a novým tvarem". Těžko říct, jaký měly figurky úspěch u zahraničních zákazníků.



neděle 8. října 2017

Ohlédnutí za výstavou ve Varšavě


Minulý víkend skončila ve Varšavě výstava Czechosłowacki dizajn od Expo 1958 do inwazji 1968, kterou uspořádal tamní Dom spotkań z historią (Dům pro setkávání s historií), městská příspěvková organizace zaměřená na vzdělávání v oblasti historie prostřednictvím výstav, přednášek, naučných procházek a odborných publikací.

Tato instituce si přála uspořádat výstavu československého "bruselu", jako se konaly už dříve na více místech nejen v Polsku, tentokrát však s větším důrazem na společenský, kulturní a politický kontext československých 60. let. Velkou překážkou byly poměrně malé výstavní prostory rozčleněné na řadu malých pokojíčků, jež neumožňovaly vystavení většího počtu nábytku a trojrozměrných exponátů.

S výzvou si - dle mého názoru parádně - poradilo polské designérské studio Elipsy, když navrhlo celou výstavu umístit na jednu 75 metrů dlouhou polici, procházející postupně všemi výstavními prostory. Na ni se nastěhovaly texty (rozsáhlejší než obvykle), dobové originály i reprodukce, střídané drobnějšími exponáty.

Jsem moc rád, že jsem se na téhle výstavě mohl kurátorsky podílet. Protože byl výběr exponátů ponechán v podstatě na mně, nahradil jsem dosud protěžovaný porcelán, sklo a nábytek (prostě se sem až na výjimky nevešly) jinými zajímavými exponáty, jako byly papírové šaty z Vigony Svitavy, umělohmotné talíře s abstraktními vzory z Plastimatu, první vydání Hrabala a Kundery, propagační materiály exportních výrobků nebo třeba originální alba tria Golden Kids. Výstavní premiéru si odbyly také karlovarské obří číše, originální diplom Grand Prix z Expo 58 pro Československou akademii věd, ale třeba i drobná etiketa od Kofoly.

Výstava byla přístupná od konce června do začátku října 2017 přímo v centru Varšavy, pár metrů od Královské cesty.